h. Zastavení č. 8 naučné stezky - Zámecký vrch - Trúba

Vystoupali jsme po kamenných schodech do areálu hradu. Jsou zde krásné výhledy na náměstí a přes celé Zauličí až k Drážnému a na Červený kámen. Vlevo na tomto místě je do opevnění u věže vsazena mosazná pamětní deska MUDr. Adolfu Hrstkovi od sochaře Františka Juraně. Tato výrazná osobnost města byla dlouholetým iniciátorem mnoha aktivit ve městě, mj. i opravy hradu. 

Od Hrstkovy chaty, dříve nazývané Rašínovy, dnes využívané jako stylová restaurace, můžeme od hradeb vidět místa na Kotouči, Pláňavě a Dolní ulici, kterou jsme po trase naučné stezky prošli již dříve. Dále vpravo vidíme vzdálenější místa, kterými stezka nevede (Libotín - mimo areál koupaliště). V okolních lesích jsou dodnes patrné pozůstatky po dolování železné rudy. Nedaleko se nachází dřevěný kostelík sv. Kateřiny pocházející z 15. století, pozůstatek zaniklé vsi Tamovice. 

Počátky hradu a města Štramberka jsou obestřeny tajemstvími. Např., že byl hrad vystavěn řádem templářských rytířů, další je pověst o zázračném zachránění zdejšího obyvatelstva před Tatary na hoře Kotouč r. 1241. Dle dochovalých záznamů bylo v prostoru Štramberka středověké osídlení již ve druhé polovině 13. století. Na svazích přímo nad náměstím byly vedle středověké keramiky zjištěny i keramické zlomky, které dokládají osídlení tohoto kopce nositeli púchovské kultury. Prvním písemnym dokladem o Štramberku je zakládací listina ze 4. 12. 1359. V ní markrabě moravský Jan Jindřich (bratr Karla IV.) přikazuje podhradní město znovu postavit a podle hradu Strahllenberg nazvat. Dal město opevnit a obdařil ho olomouckým právem městským a mnoha výsadami: právem tržním, mílovým, soudním, právem hrdelním, právem várečným a šenkovním a právem cechovním. Už r. 1380 Janův syn, markrabě Jošt, dal hrad a panství štramberské v léno panu Vokovi z Kravař. Jeho potomci ho drželi až do r. 1434 a dali městu pečeť i znak. Pak se majitelé střídali. Za působení Puklických z Pozořic probíhala na hradě penězokazecká činnost, jak dokládají nálezy tavícího kelímku, měděných mincovních střížků a měděných koleček pro drobnou minci jagellonského období. Roku 1558 bylo panství prodáno městu Novy Jičín, po r. 1620 připadl Štramberk olomoucké jezuitské koleji. O čtyři roky později byl Štramberk vypálen Poláky. Po zrušení jezuitského řádu se Štramberk stal majetkem C.k. Tereziánské akademie ve Vídni, v jejímž držení byl až do r. 1919. Již v 17. století byl hrad z větší části poničen, v r. 1 783 se zřítila jeho předníčást a hrad byl ponechán úplnému zpustnutí - zachovala se jen kulatá věž. Zbytky hradu byly rozebírány a použity na stavby domů ve městě. 

Jádro hradu tvořilo malé nádvoří s válcovou 40 m vysokou věží do níž se vcházelo dřevěným mostem z druhého patra protilehlého paláce. V místech nynější chaty dr. Hrstky stávala větší obytná budova. Ta byla za pánů ze Žerotína přestavěna na renesanční zámek. Do současnosti se ze štramberského hradu zachovaly pouze části hradebních zdí a věž Trúba. Ta byla r. 1903 péčí štramberského zakladatele a předsedy Klubu českých turistů MUDr. Adolfa Hrstky podle plánů architekta Kamila Hilberta upravena na rozhlednu a zastřešena. Rovněž k ní byl přistavěn hostinec pro turisty. V r. 1925 postavil Klub českých turistů hned pod hradem útulnou chatu, která je dnes nazvána po MUDr. Hrstkovi. Při kopání základů pro tuto chatu byla 20.11.1924 nalezena puklinová jeskyně o průlezné hloubce 54 m. Jeskyně byla na počest povídkáře a národního buditele dr. Františka Slámy, který ve svých povídkách a románech ("U Trúby štramberské", "Rytíř Kobylka") často zmiňoval podzemní prostory pod štramberským hradem, pojmenována Slámova sluj. Tato veřejnosti nepřístupná jeskyně je dnes jediná ve štramberském krasu, ve které je nepoškozená krápníková výzdoba. 

Ve starém lomu je odkryta několik desítek metrů mocná poloha blokové akumulace se štramberskými vápenci, vystupující v bašském souvrství. Zde se těžil vápenec pravděpodobně již počátkem 17. století. Z tohoto lomu pochází velké množství zkamenělin, které jsou dodnes ozdobou předních evropských muzeí (např. ve Vídni, Mnichově apod.). 

Jihozápadní svahy Zámeckého vrchu s izolovanými výstupy skalek nad tímto lomem jsou útočištěm vzácné vegetace skalních stepí. Tato lokalita formovaná extrémními přírodními podmínkami a dlouhodobou pastvou koz, je dnes nejzachovalejší ukázkou rostlinných společenstev, pro Štramberk v minulosti charakteristických. Mnoho teplomilných druhů zde má ojedinělý výskyt - jsou to např. dvojštítek hladkoplodý, strdivka brvitá, tolice nejmenší, kostřava sivá aj. Na rostlinná společenstva je zároveň vázána řada teplomilných živočichů. Vyskytuje se zde např. otakárek fenyklový, okáč bojínkový, jasoň červenooký. Hradní věž je pravidelným hnízdištěm poštolky obecné, kavky obecné a rorýse obecného. 

Při pohlédnutí od hradeb ke Kotouči a nádrži pod ním připomínáme ještě pověst "O štramberských uších". Počátkem roku 1241 se podél Odry hrnuli Tataři na Moravu. Lidé opouštěli své příbytky a utíkali na strmý, tehdy dosti nepřístupný Kotouč. Nepřehledné davy Tatarů se rozložily pod Kotoučem a chystaly se k útoku. V noci se strhla prudká bouře. Toho využili křesťané, ukrytí na Kotouči, prokopali hráze rybníka a Tatary zatopili. Po opadnutí vod našli zachránění lidé několik pytlů s nasolenýma ušima, které Tataři pobitým křesťanům utínali a posílali svému chánovi. Na památku těchto událostí se ve Štramberku pečou chutné a voňavé "štramberské uši". 

Cestou k dalšímu zastavení stezky projdeme štramberskou "Zlatou uličkou" - ul. Jaroňkova. Jsou zde zachovány části městského opevnění, i když skryty zastavěnými roubenými domy. Ty zde navozují kouzlo dřívějších dob.