O Váňovém kameni (pověst z Kopřivnice)

Začal k ní chodit na námluvy pán, a to byl čert. Terézka nemohouc se ho jinak zbavit, slíbila mu, že si ho vezme, až poteče říčka Senice hore Lidečkem. A to že musí udělati pán dříve, než kohout zakokrhá. Čert slíbil, že to udělá. Skoupil napřed všechny kohouty v Lidečku a okolních dědinách a všem krky zakroutil. Ale jedna stařenka měla pěkného kohouta, a že bylo jí ho líto prodati, schovala ho pod necky. Když čert myslil, že už není žádného kohouta v celém okolí, sebral se a hajdy na Kotouč. Tam popad na každý malíček jeden velký kámen, letěl s nimi do Lidečka a tak je tam postavil, aby mu voda tekla zpět dědinou. To učinil několikrát. Když už byl takřka s dílem hotov, shledal, že mu na přehradě ještě jeden kámen schází. Honem se popad a letěl zpátky, by donesl ještě jeden a poslední. Ale milá stařenka vypustila kohouta, ten zakokrhal, když právě čert letěl s kamenem nad Váňovou rolí. Tam oral pacholek čtyřmi koňmi. Čert, uslyšev kohouta, pustil na ně kámen a koně i s pacholkem jsou pod ním pochováni až do soudného dne.