Zámecký vrch - Trúba - zastavení č. 8 naučné stezky

Vystoupili jsme po kamenných schodech do areálu hradu. Vydechněme při pohledu z hradeb do okolních stran na okrajové části města. Vyše od Jaroňkovy útulny z ochozu hradební zdi se nabízí překrásný pohled na Náměstí a přes celé Zauličíaž k Drážnému a na Červený kámen. Vlevo na tomto místě je do opevnění u věže je vsazena mosazná pamětní deska MUDr. Adolfu Hrstkovi od sochaře Františka Juraně. Tato vyrazná osobnost města byla dlouholetym iniciátorem mnoha aktivit ve městě, mj. i opravy hradu. Jaroňkova útulna slouží dnes pro občerstvení a odpočinek turistům. Z jejího ochozu se otevírají překrásné pohledy do širokého okolí. 

Od Hrstkovy chaty, dříve nazývané Rašínovy, dnes využívané jako stylová restaurace, můžeme od hradeb vidět místa na Kotouči, Pláňavě a Dolní ulici, která jsme prošli již dříve po trase naučné stezky. Dále vpravo vidíme vzdálenější místa, kterými stezka nevede, jako Libotín - mimo areál městského koupaliště, umístěného v krásném přírodním rámci. V lese v jeho okolí jsou dodnes patrné pozůstatky po dolování železné rudy (podle pověstí i zlaté rudy). Dále vpravo je patrny dřevěny kostelík sv. Kateřiny, pocházející zřejmě z 15. století, pozůstatek zaniklé vsi Tamovice. 

Počátky hradu a města Štramberka jsou obestřeny tajemstvími. Jedním z nich je domněnka, že byl hrad vystavěn řádem templářských rytířů, dalším je pověst o zázračném zachránění zdejšího obyvatelstva před Tatary na hoře Kotouči r. 1241. S jistotou můžeme tvrdit,vže podle archeologických dokladů bylo v prostoru Štramberka středověké osídlení již ve druhé polovině 13. století. Na svazích přímo nad náměstím byly vedle středověké keramiky zjištěny i keramické zlomky, které dokládají osídlení tohoto kopce nositeli púchovské kultury. Prvním písemnym dokladem o Štramberku je zakládací listina ze 4. 12. 1359. V ní markrabě moravsky Jan Jindřich (bratr Karla IV.) přikazuje podhradní město znovu postavit a podle hradu Strahllenberk nazvat. Dal město opevnit a obdařil ho olomouckým právem městskym a mnoha vysadami: právem tržním, mílovým, soudním, právem hrdelním, právem várečným a šenkovním a právem cechovním. Už r. 1380 Janův syn, markrabě Jošt, dal hrad a panství štramberské v léno panu Vokovi z Kravař. Jeho potomci ho drželi až do r. 1434 a dali městu pečeť i znak. Pak se majitelé střídali. Za působení Puklických z Pozořic probíhala na hradě penězokazecká činnost, jak dokládají nálezy tavícího kelímku, měděnych mincovních střížků a měděnych koleček pro drobnou minci jagellonského období. Roku 1558 bylo panství prodáno městu Novy Jičín, po r. 1620 připadl Štramberk olomoucké jezuitské koleji. O čtyři roky později byl Štramberk vypálen Poláky. Po zrušení jezuitského řádu se Štramberk stal majetkem C.k. Tereziánské akademie ve Vídni, v jejímž držení byl až do r. 1919. Již v 17. století byl hrad z větší části poničen, v r. 1 783 se zřítila jeho předníčást a hrad byl ponechán úplnému zpust- nutí; zachovala se jen kulatá věž. Zbytky hradu byly rozebírány a použity na stavby domů ve městě. 

Jádro hradu tvořilo malé nádvoří s válcovou 40 m vysokou věží, do níž se vcházelo dřevěnym mostem z druhého patra protilehlého paláce. V místech nynější chaty dr. Hrstky stávala větší obytná budova. Ta byla za pánů ze Žerotí-na přestavěna na renesanční zámek. Do současnosti se ze štramberského hradu zachovaly pouze části hradebních zdí a věž Trúba. Ta byla r. 1903 péčí štramberského zakladatele a předsedy Klubu českých turistů MUDr. Adolfa Hrstky podle plánů architekta Kamila Hilberta upravena na rozhlednu a zastřešena. Rovněž k ní byl přistavěn hostinec pro turisty. V r. 1925 postavil Klub českých turistů hned pod hradem útulnou chatu, která je dnes nazvána po MUDr. Hrstkovi. Při kopání základů pro tuto chatu byla 20.11.1924 nalezena puklinová jeskyně o prů-lezné hloubce 54 m. Jeskyně byla na počest povídkáře a národního buditele dr. Františka Slámy, který ve svých povídkách a románech ("U Trúby štramberské", "Rytíř Kobylka") často zmiňoval podzemní prostory pod štramberským hradem, pojmenována Slámovou slují. Tato veřejnosti nepřístupná jeskynní prostora je dnes jediná ve štramberském krasu, ve které je nepoškozená krápníková výzdoba. 

Ve starém, opuštěném stěnovém lomu je odkryta několik desítek metrů mocná poloha blokové akumulace se štramberskými vápenci, vystupující v bašském souvrství. Zde se těžil vápenec pravděpodobně již počátkem 1 7. století. Hlavně z tohoto lomu pochází velké množství pěknych zkamenělin, které jsou dodnes ozdobou předních evropských muzeí (např. ve Vídni, Mnichově apod.). 

Jihozápadní svahy svahy Zámeckého vrchu s izolovanymi vystupy skalek nad tímto lomem jsou útočištěm vzácné vegetace skalních stepí. Tato lokalita formovaná extrémními přírodními podmínkami a dlouhodobou pastvou koz, je dnes nejzachovalejší ukázkou rostlinných společenstev, pro Štramberk v minulosti charakteristických. Mnoho teplomilných druhů má zde ojediněly vyskyt na celé severovychodní Moravě. Jsou to např. lomikámen vždyživý či tříprstý, dvojštítek hladkoplodý, strdivka brvitá, tolice nejmenší, kostřava sivá a další. Na rostlinná společenstva je zároveň vázána řada teplomilných živočichů. Je zde možné nalézt otakárka fenyklového, okáče bojínkového, jasoně červenookého, ještěrku ze-dnínebo užovku hladkou. Hradní věž je pravidelným hnízdištěm poštolky obecné, kavky obecné a rorýse obecného. 

Při pohlédnutí od hradeb ke Kotouči a nádrži pod ním připomínáme ještě pověst o "štramberských uších". Počátkem roku 1241 se podél Odry hrnuli Tataři na Moravu. Lidé opouštěli své příbytky a utíkali na strmý, tehdy dosti nepřístupný Kotouč. Nepřehledné davy Tatarů se rozložily pod Kotoučem a chystaly se k útoku. V noci se strhla prudká bouře. Toho využili křesťané, ukrytí na Kotouči, prokopali hráze rybníka a Tatary zatopili. Po opadnutí vod našli zachránění lidé několik pytlů s nasolenýma ušima, které Tataři pobitým křesťanům utínali a posílali svému chánovi. Na památku těchto událostí se ve Štramberku pečou chutné a voňavé "štramberské uši". Ochutnejte sami, máte z čeho vybírat. 

Cestou k dalšímu zastavení stezky projdeme štramberskou "Zlatou uličkou" - ulicí Jaroňkovou. Jsou zde zachovány části městského opevnění, i když skryty zastavěnymi roubenymi domy. Ty i studna s dřevěnym roubením a rumpálem navozují kouzlo dřívějších dob.