Horní Bašta - zastavení č. 6 naučné stezky

Tato ulice vznikla v 1 7. století jako klidná poutní ulička. Po ní od Nového Jičína procházely procesí se zastávkami u křížových kaplí směřující do města a dále k poutním kostelům na horu Kotouč. Rovnoběžná s Horní Baštou je hlavní štramberská ulice — Dolní Bašta. Obě cesty dostaly jméno podle gotické bašty městského opevnění, která byla upravena na obytný dům a stojív uličce dodnes. Na Horní Baště se dochovalo mnoho původních roubených domů na kamenných podezdívkách, typických pro lašskou oblast. Složité podmínky daly vzniknout malebné kompozici chudých i bohatších domů, mnohde přilepených na skalách jako vlaštovčí hnízda, šplhajících do prudkého svahu až k městským hradbám. 

Zachovalé členění na hrad, město a podhradí a vzájemné urbanistické uspořádání jednotlivých rázovitých roubených staveb tvoří dnes již ojedinělý celek, dokreslený ovocnými zahradami. Tento fakt vedl v roce 1969 Ministerstvo kultury k vyhlášení Stramberka za Městskou památkovou rezervaci. Celkem je zde zapsáno 132 památek lidové roubené architektury. 

Strmý svah Zámeckého vrchu nedovoloval vykopat ani v jedné ulici studnu. Proto byla přebytečná voda ze studny na Náměstí a z Kopce dřevěným potrubím svedena do bedněné kašny mezi oběma ulicemi. Dnes se dochovaly jen schody zvané "kašňuvky". 

Smíšené komorochlévové domy vycházející z horských domů valašských pastevců zde byly poněkud pozměněny. Oproti vesnickým domům zde bylo hospodářské zázemí většinou omezeno. Jejich obyvatelé byli chalupníci, živící se námezdní prací nebo řemesly. Domy měly jednu až tři místnosti, do nichž se vcházelo ze síně. Komora je většinou umístěna vedle jizby a prosvětlení oknem na štítové straně domu. V síni býval vstup poklopem do sklepa, schody na "huru" (půdu) a v zadní části vedle dveří do jizby byl komín s otvorem do "pekarčaku" (chlebové pece) a otevřeným ohništěm k přípravě jídel. Jizba byla prostorná s prkennou podlahou, omítnutými stěnami a dřevěným neobíleným záklopovým stropem. Sedlová střecha krytá šindelem byla zdobena makovicí s kabřincem, na jehož bednění dna byl uveden letopočet stavby nebo opravy domu. Starší domy byly stavěny z neotesaných klád. Spáry mezi trámy se vycpávaly mechem, zajišťovaly klíny z tvrdého dřeva a omazávaly hlínou. Okna byla z vnější strany kryta jednodílnými okenicemi. Chlév byl velice často pod jizbou v úrovni sklepa, nebo pod společnou střechou s domem. Časté umístění domů na svahu si vyžádalo stavbu pavlačí, které se staly plynulým přechodem mezi domem a venkovním prostorem. 

Dvě nejrozšířenější štramberská řemesla byla tkalcovství a soukenictví. Soukeníci zpracovávali vlněnou přízi na sukno, které bylo vyhledávanějším artiklem. Naproti tomu tkalci zpracovávali len na plátno. Jejich řemeslo nebylo tak výnosné, což bylo poznat i na jejich domech, které byly menší. Za povšimnutí stojí domek č.p. 272, zvaný "Jericho". V něm se za druhé světové války ukrývali odbojáři Najvar a Syrek. Jejich úkryt byl prozrazen na podzim r. 1944. Při zatýkání gestapem se Najvar zastřelil, Syrek byl později nacisty zabit. Ještě téhož dne byly pozatýkány celé štramberské rodiny. Následně bylo nacisty zabito 7 žen a 31 mužů a uvězněno 12 žen a 37 mužů. 

Před odbočením k Náměstí, dalšímu zastavení stezky, mineme budovy radnice a Muzea Zdeňka Buriana, v němž je též Městské informační centrum. Tento dům původně sloužil jako městská jatka.